NĚCO O MĚ A MÝCH KONÍCH
50 let života v jednom článku
10.2.2022
To nebude snadné. Když jsem takový psala naposled, tak to bylo cca 30. něco jsem dopisovala průběžně a poslední rok vůbec.
dětství ještě probíhalo normálně, ale asi v sedmé třídě se to zvrhlo. to jsem čuchla ke koním. předtím jsem honila jen ovce. chodila jsem s nimi na procházky do lesa a doma jsem je učila skákat.
potom jsem se přihlásila do jezdeckého oddílu v Bohdanči a můj život nabral obrátky. škola šla trochu stranou, ale i tak jsem se naučila spoustu věcí. přerovnávat cihly, házet hnůj, uklízet seno, rovnat slámu, krmit koně, čistit koně, sedlat koně a snad i na koni jezdit.
dost na to, abych nebyla úplně za blbce v SOUz v Kladrubech n.L. kam jsem posléze nastoupila. na praxi jsme chodili do hřebčína makat, ale i jezdit. nejdřív na chovných klisnách, ale už ve druháku, nás pár lepších jezdců vybírali na výpomoc na remontku. to je stáj, kde se učili mladí koně od obsedání po výkonostní zkoušky. někteří tam zůstávali jako sportovní. ve třeťáku už tam chodili všichni. tedy skoro. každá ruka byla k něčemu dobrá. to ostatně platí i jinde a stále.
po vyučení se mi nechtělo zůstat v hřebčíně a nastoupila jsem v Jzd Živanice. sice ke kravám, ale spoustu času jsem trávila v oddíle a už jsem měla doma Bospora. jenže po pár měsících mě jeden z oddílových koní kopl do kolena a rozdrtil mi ho.1986. byla to moje chyba, ale i štěstí. v nemocnici mi zjistili Hodkinovu chorobu. koleno sdrátovali a já se stěhovala rovnou na onkologii. ozařování žádná sláva. spálená kůže, nevolnost. no nic moc. ani oslava osmnáctin. prostě nebyla. později doma chemoterapie. hnus na druhou, ale pacient přežil.
celkem dva roky jsem byla doma a pak zpátky do jzd. do rostlinné výroby. až do revoluce. to jsem koupila prvního klusáka. roční Roxy.
rok nato jsem si založila stáj a koupila Solvara a pak Grandellu a začala podnikat.
a zase se to pokazilo. Solvarovi se podařilo šlápnout mi na krk a zlámat dva krční obratle.1992. zase moje chyba. v nemocnici jsem dva týdny vězela v trakci, zavěšená za krk a pak dostala sádru. jenže mi ochrnula pravá ruka a já cestovala na spinální oddělení Úrazové nemocnice v Brně. následovala další operace a další železo. za rok zase ven, ale něco bylo špatně, takže jiný dovnitř. to mám doteď. spěchala jsem tenkrát domů, abych stihla narození hříběte. no Grandella si dala hodně na čas a já to stihla a přišel na svět Gaston v roce 1993. na jaře a potom na podzim Roxy vyhrála nejdřív rozjížďku a pak i 1. české klusácké derby a cenu Vatagy. opravdu zajímavý rok.
Gaston později měl trochu problémy s nadměrným růstem a s respektem, ale překonali jsme to a z něj vyrostl jeden z nejlepších klusáků českého chovu a své doby. byl rychlý a poctivý a nakonec i hrozně hodný. pohodlný pod sedlem a ochotný k čemukoliv. i k učení začátečníků v sedle. umřel na koliku v pouhých 21 letech. moc mi chybí.
.
Grandella pak měla ještě Gracii a Gaiu. bohužel si, od ostatních koní, nechala si zlomit stehení kost a musela jsem jí dát utratit.
Gaia se dostala na dráhu, několikrát vyhrála, našla svého kupce a v jeho dceři spřízněnou duši. Gracie se také, ještě malá asi napletla do vyřizování účtů a pořídila si zlomenou loketní kost. vet jí zkusil operovat a zachránil jí život. dost kulhala, ale dala život Giny , Grandině, Garetovi, Gramině, Gabriele a Guliverovi, ale ten si taky brzy zlomil nohu a musel být utracen.
na přelomu let 1999 a 2000 jsem jela autobusem pro cizí koupenou kobylu. k ní byl přívažek. klusácký hříbě. nový majitelé ho ovšem nechtěli a milý Harun mi zůstal. měl hodně špatnou přední nohu a musel se urychleně operovat, ale povedlo se. bylo potřeba s ním chodit po rovném a tvrdém povrchu. všude byla hromada sněhu, tak jsme chodili po ulicích města. Honza se od malička okoukával a zjišťoval, že není potřeba se něčeho bát. noha byla úplně dobrá a umožnila i účast v dostizích, ale úspěch se nekonal. Honzu koně nezajímali a neviděl důvod, někam se honit. tenhle přístup byl ovšem ideální pro sedlového turistického koně. a westernového. zkusila jsem sedlo i koně v Pardubicích na výstavě a úplně tomu propadla. přeučovali jsme se oba a dospěli jsme až k vítězství v technických disciplínách v Obořicích na hobíčkách. byl možná můj životní kůň. umřel, stejně jako Gaston v 21 letech. myslela jsem, že má koliku a vezli jsme ho na kliniku do Heřmanova Městce. tam zjistili, že se stopka nádorku omotala kolem střeva a to odumřelo. pokračování operace by mohlo znamenat jen prodloužení bolestí s následnými komplikacemi .
strašně se mi stýská. každičký den, když jdu krmit. myslím na to, jak tam postával nebo prudil ostatní, mě šacoval kapsy a tiše pořehtával. myslela jsem na to, že tyhle stránky pojmenuju po něm, ale radši ne. neměla bych z nich radost, bylo by mi do pláče.
já měla pár let pokoj. až někdy 2001 nebo 2002 jsem si našla na krku na jizvě bouli. byla z toho rakovina štítné žlázy a další operace. následná léčba v Motole byla, v porovnání s ostatními, spíš podobná rekreaci nebo lázeňskému pobytu. až na to, že jsem nemohla ven a byla jsem 14 dní zavřená na pokoji. mínus druhé patro, olověné dveře a takové vychytávky. ještě, že je nemocnice ve svahu a v tom -2 byly okna s výhledem do zeleně a slunce. po roce repete. jen v -1 a jen 10 dní a za 5 let znova a možná pak ještě jednou. nebo dvakrát? nějak se v tom ztrácím.
na dostizích se moc nedařilo a proto jsem šla nejdřív uklízet do Globusu(zima 2003 a leden 2004 a pak radši do Zod krmit prasnice. nejdřív na živnosťák a později jako zaměstnanec. jednou 2005 jsem rozzlobila kance a ten mě hlavou hodil na ohradu. rozpáral mi nohu a zlomil dvě žebra. v nemocnici nohu zašili a ráno mne pustili domů. nebyla bych já, abych nevymyslela nějakou blbost. jak mi otrnulo, jsem šla jezdit. bylo potřeba trénovat. já občas byla líná nebo unavená nebo jsem nestíhala a brala si dva koně najednou. jednoho do káry a druhého na vodítko za sebe. tentokrát se mi to vymstilo. ten kůň na vodítku(Garet) se polekal a obrátil káru i se mnou a zlámal mi další dvě žebra. no nemám já štěstí??? :-)
jindy mě zase mladý kůň přikopl nohu k trubce a zlomil palec. po rtg jsem dostala sádru a o berlích hopsala domů. milou sádru utáhli a mě noha zmodrala a bolela jako čert. jela jsem zpátky a sádra šla dolů. musela jsem slíbit, že nepolezu na koně a jinou už jsem nedostala. měla jsem oteklý celý kotník. po měsíci jsem si palec nechala zkontrolovat na veterině. nechtělo se mi čekat v nemocnici a pak ještě na rtg. vet je taky doktor a pozná, jestli je kost prasklá nebo srostlá.
berle mi zůstali. občas se hodí. když třeba upadnu a narazím si koleno nebo vymknu kotník. jsem šikulka :-)))
na konci roku 2007 jsme jeli poslední dostihy.
u prasat jsem zůstala ještě rok a pak jsem přešla ke kravám a telatům. tam jsem doteď. jen jsem měla přestávku 2013. to mi vypovědělo srdíčko. v IKEMu to opravili. dali mi umělou aortální chlopeň. v IKEMu se o mě moc pěkně starali a pak mě poslali do Poděbrad do lázní. víckrát bych tam nešla. ne hned po operaci. wifi na chodbě a ještě v zimě to stálo za ....
od té doby byl klid a já myslela, že mám vybráno a budu se bavit s koňmi. pořádám kurzy horsemanshipu se Zuzkou Prokopovou. hned rok po dostizích jsme byli na vandru 2008. nedopadlo to zrovna podle očekávání, ale i tak se mi to moc líbilo. taky jsme absolvovali několik Hubertů. taky to nebylo úplně ono, tak si od r2012 děláme každý rok svého soukromého Huberta.
z nemocnice mě pustili hned druhý den, ale první převaz byl výživný. odtrhávali mi flastry nejen z ucha samotného, ale taky z dírek, kde brali kožní štěpy. auau. ještě, že jsem se tam nechala dovézt. sama bych to nedala. za týden už možná jo, jenže před sylvestrem jsem spěchala pro dlabanec a na dvoře uklouzla. ještě jsem zvládla tam dojet, ale večer už jsem nechodila. ortéza a berle nedaleko, tak jsem ani nešla k doktorovi. do třetice jsem šla na posilující vakcinu proti covidu a ruka mě bolela a nechtěla poslouchat víc jak 3 týdny. covid jsem ještě neměla. uvidíme, kdy to přijde.
od 5.9.2021 stojí myšák ve stáji s rozříznutou nohou od ohradníku. už zase! v 2019 byl na klinice a pak někde. tentokrát to nebylo tak hluboký, tak zůstal doma. jenže to utrhl a je to horší. udělali jsme mu místo ve stáji a je tam. už si zvykl.
Barča loňskou zimu začala špatně a namáhavě dýchat. nedělá jí dobře seno. kortikoidy nesmí dostat do žíly a tak inhalujeme. v létě nebylo potřeba vůbec, na podzim jsem začala při prvních potížích, abychom se nedostaly do stavu jako loni. zatím se daří.
Gábina i Káča, ve svých 33letech jsou naprosto v pohodě. snad to vydrží.
co bude dál se uvidí :-) .....
taky jsem byla na několika kurzech tejpování.2016-17 sama sobě lepím koleno nebo krk, Barče hlezno, mámě a kámoškám co zrovna potřebují .
šťastně až do smrti se ovšem opět nekoná. na podzim 2021 si mi něco udělalo v uchu. když z toho začala téct krev, tak jsem šla k doktorům. nejdřív na polikliniku a odtamtud na testy do nemocnice a už to zase jelo.
agresivní zhoubný nádor, co musí pryč. 19.12. jsem nastoupila na lůžko a 20.12. jsem šla pod kudlu. operace se zdařila, pacient přežil. doktoři tvrdí, že to dostali ven celé a už budu jen chodit na kontroly. nic nového. už chodím na onkologii, endokrinologii, kardiologii a ještě nějaké další ...ologie.
některé obrázky jsou obrázky , ale většina jsou galerie